PÁR SLOV ÚVODEM

"Samozřejmě, že mě zajímá budoucnost.

Koneckonců, strávím v ní zbytek svého života."

Mark Twain, spisovatel

Žijeme v době, pro kterou jsou charakteristické neustálé změny. Pouhé memorování nestačí a díky internetu už ani není zapotřebí. Mnohem důležitější je umět informace kriticky hodnotit, utvářet si vlastní názory a postoje. Naším cílem je, aby se žáci učili být samostatnými a aby se dokázali dívat na věci z různých úhlů pohledu.

Vycházíme z předpokladu, že děti jsou přirozeně zvídavé a touží po objevování světa, v němž žijí. Učí se na principu spolupráce a vzájemně se tak obohacují. Učitel je v našem pojetí v roli partnera, který koordinuje činnosti a pomáhá dětem na jejich cestě za poznáním.

Důležitější, než vědomosti se pro budoucí svět jeví dovednosti a hodnoty. Nevíme, kam až se svět posune, ani jaké vědomosti budou dnešní děti potřebovat, až dospějí. A tak žáky učíme se učit a chystáme je na celoživotní učení. Je jisté, že budoucí svět nebude jednodušší než ten dnešní. Každý jedinec je a bude ve společnosti součástí složitých sociálních vazeb, jak pracovních, tak soukromých. Klademe tedy velký důraz na bezproblémové soužití v komunitě lidí (ve třídě i v celé škole). Učíme žáky respektovat odlišnosti druhých, pomáhat a umět si o pomoc říct, pracovat v týmu. Vedeme děti k sebepoznání a k budování vlastního systému hodnot, který jim umožní vést spokojený a úspěšný život. Za svůj rozvoj je zodpovědný každý sám. Učební látka je v tomto pojetí pouze prostředek, nástroj či nosič dovedností a postojů. Není důležité, co se žáci učí (vyjmenovaná slova, Přemyslovce nebo sčítat), ale jak se to učí.

Nemůžeme během dne nechat dveře naší školy dokořán, ale rádi je pro vás otevřeme, pokud byste chtěli vidět, jaké metody a přístupy ve výuce používáme. Domluvte si v takovém případě vhodný termín s naší paní ředitelkou. Těšíme se na vás.


NAŠE POSLÁNÍ 

Důvěra v děti

Jsme škola, která staví na vrozené zvídavosti dětí a touze se učit. Volbou přístupů a metod žáky vedeme k sebepoznávání a sebeřízení, tedy k samostatnosti a zodpovědnosti za své vzdělávání. Věříme v sílu vnitřní motivace a zároveň respektujeme různé úrovně vývoje jednotlivých dětí. Nedostatečnou vnitřní motivaci dítěte chápeme jako obrannou nebo zastírací reakci na nějakou dřívější zkušenost dítěte. Nepřistupujeme k motivaci vnější, ale usilujeme ve spolupráci s rodinou o vyřešení traumat a o nastolení cesty k budování motivace vnitřní.

Důvěra dětí

Důvěra dětí v nás dospělé je pro naši vzdělávací strategii klíčová. Pro žáky jsme partnery na jejich vzdělávací cestě. Pouze v důvěryplném a bezpečném prostředí se mohou všechny děti rozvíjet na své maximum a co nejefektivněji se připravovat na budoucí život. Věříme, že nejdůležitější je, aby z dětí vyrostli dobří lidé. 


Každé učivo, které dětem předkládáme, prostupují prvky osobnostního, sociálního a poznávacího rozvoje.

                                    Budujeme ve škole bezpečné prostředí, přátelské klima a dobré vztahy.                                                  Věříme, že toto nastavení přispívá k lepšímu prospěchu dětí.

Dnes platí, že lidé s rozvinutou emoční a sociální inteligencí jsou perspektivnější na trhu práce a vedou šťastnější život.


NAŠE VIZE

přístupy a metody - hodnotová výchova - regionálno a ochrana životního prostředí

Naše škola se stane stabilní a v Plzeňském kraji uznávanou školou pro své přístupy a metody. Budeme mít smysluplný ŠVP postavený na nezbytných znalostech, dovednostech a kompetencích, který ovšem bude akcentovat osobnostní (morálně-volní) rozvoj dítěte.

Z průřezových témat se budeme specializovat na oblast ochrany životního prostředí reflektovanou zejména na regionální tematice CHKO a NP Šumava. Budeme využívat zdroje, které nám tento region nabízí (místní obyvatele, firmy, organizace, spolky, zajímavá místa...), aby výuka pro děti byla co nejnázornější a nejautentičtější. Využijeme genia loci, čímž částečně vyvážíme dojíždění nespádových žáků, kterých bude ve škole vždy drtivá většina, a na nichž škola je a bude existenčně závislá. 


PRINCIPY SPOLUPRÁCE S RODIČI

Rodiče a škola mají stejný cíl - výchovu a vzdělávání dítěte. Přesto se mohou jejich představy o působení dítěte ve škole a o vzájemné spolupráci zásadně lišit.

Abychom předešli nedorozuměním, zklamáním nebo dokonce konfliktům, definovali jsme principy, jejichž respektování všemi zúčastněnými tvoří, věříme, dobrý základ pro fungující a udržitelnou spolupráci školy a rodiny.

Princip volby školy

Rodiče, kteří do naší školy zapíší své dítě, znají a akceptují naše základní směřování a naše specifika. Uznávají naše hodnoty a naši jedinečnost.

Princip hromadnosti vzdělávání

Rodiče, kteří do naší školy zapíší své dítě, chápou, že individuální potřeby jejich dítěte mohou být často řešeny pouze v kontextu celku, nikdy ne na úkor dítěte nebo dětí dalších.

Princip otevřené komunikace

Rodiče, kteří do naší školy zapíší své dítě, volí adekvátního komunikačního partnera podle situace. Individuální témata řeší přednostně s příslušným vyučujícím, až v druhé řadě s třídním učitelem, v případě potřeby pak s ředitelkou školy. Celotřídní témata diskutují s třídním učitelem, celoškolní pak s ředitelkou školy.

Jsme přesvědčeni o tom, že rodiče je třeba "vtáhnout do hry" ještě před nástupem jejich dítěte do školy. Rodiče potřebují diskutovat o svých potřebách, přáních, představách a očekáváních, a to nejen se zástupci školy, ale také mezi sebou. Potřebují se navzájem podpořit, inspirovat, vyslechnout. Škola taková setkání rodičům zprostředkovává. 

Princip teď a tady jsme v procesu

Dítě se neustále vyvíjí a jeho osobnost roste. Informace o tom, jak se vašemu dítěti nyní daří, nejsou soudem či diagnózou, ale popisem současného stavu (TEĎ A TADY). Jsou zároveň odrazovým můstkem pro plánování dalších kroků. Toto plánování je společnou záležitostí rodiny a školy. V rámci vzdělávacího procesu můžeme podniknout určité kroky. Jen s Vaší pomocí může společné konání přinést ovoce. 

Veškerá komunikace je postavena na vzájemné důvěře a partnerství, neboť... Rodiče a škola mají stejný cíl.


NÁŠ TÝM 


Markéta Kotěšovcová - ředitelka školy

Co mi paměť sahá, vždycky jsem tvrdila, že budu učitelkou.
Z pedagogické fakulty jsem ovšem po roce studia utekla na filozofickou. I tam se naštěstí dalo vedle oborové aprobace (v mém případě k anglistice a germanistice) získat pedagogické vzdělání. Viděla jsem se jako středoškolská učitelka. Roční studijní pobyt v Německu (Marburgu a Jeno, nikdy nezapomenu) mě významně posunul nejen jazykově, ale i osobnostně. Dodnes ze zážitků a zkušeností té doby čerpám. Jako obrovské štěstí jsem vnímala možnost nastoupit hned po ukončení studií (psal se rok 2006) na gymnázium. Kantořina mě bavila, vysoká úroveň výuky mě nutila udržovat svou jazykovou vybavenost, důležitý pro mě byl výkon. 

Zvrat ve vnímání světa a poměrů v něm mi přinesla mateřská dovolená. Dříve opomíjené hodnoty nabraly na důležitosti. Svět se mi v hlavě ohromně zkomplikoval, neustále mi kladl nové a nové otázky, dával mi možnost výběru a chtěl, abych se sama rozhodla, naléhal, abych se učila novým věcem. Komunikace s rodinou a výchova vlastních dětí se ne vždy dařily bez problémů. Vzorce mezilidských vztahů vžité z dětství se mi začaly příčit. Chtěla jsem to jinak, ale netušila jak. "Zachránilo" mě respektující či partnerské pojetí postavené na rovnosti všech zúčastněných. Nabízená svoboda a nezávislost tu jde ruku v ruce s důvěrou a nutností převzít zodpovědnost za své činy. 

Po návratu na gymnázium po pětileté rodičovské pauze jsem brzy vycítila, že nejsem na správném místě. Spousta věcí, jichž jsem dřív byla součástí, mi přestala dávat smysl. Změna byla nevyhnutelná. 

Vést školu, která ví, kam směřuje, a proč dělá to, co dělá, mě naplňuje a dennodenně obohacuje. Přeji naší škole dlouhá léta a široké úsměvy dětí a žáků překračujících její práh. 


Kateřina Harsányiová - třídní učitelka I. třídy

Původním oborem, který jsem vystudovala na Obchodní akademii v Mostě, je ekonomie. Po maturitě jsem se rozhodla pro rozšíření svých vědomostí a kvalifikace, začala jsem se studiem práv na ZČU v Plzni. Během studia jsem však zjistila, že to není to, co by mě naplňovalo, ani to, co bych v životě chtěla dělat. Impulsem k přehodnocení svých osobních hodnot a priorit bylo narození mého druhého syna. Role rodiče mi ukázala, že je velký rozdíl v tom, jak k dětem přistupovat, jak s dětmi vycházet, jak je motivovat a při tom je přirozeně rozvíjet. Tento pohled mě přiměl k nutnosti vlastního rozvoje, vzdělávání se a potřebě pomoci i jiným dětem. Vydala jsem se proto cestou asistenta pedagoga. Tato cesta mě zavedla na ZŠ Čachrov. Zde mi bylo umožněno vykonávat praxi potřebnou pro studium Asistenta pedagoga. Již praxe mě přesvědčila o tom, že mé rozhodnutí bylo správnou volbou nejen proto, že mě práce s dětmi baví a naplňuje, ale také proto, že mě oslovil přístup a vize čachrovské školy. Když poté přišla nabídka pracovat zde na pozici asistenta pedagoga, s potěšením a bez váhání jsem ji přijala. Jsem ráda, že mohu být součástí kolektivu, kde hraje velkou roli respekt, pochopení, důvěra a tolerance.  


Veronika Beranová - třídní učitelka II. třídy

Odmala jsem chtěla pracovat ve zdravotnictví. Několikrát mi osud ukázal, že moje profesní cesta nebude úplně jednoduchá. Odmaturovala jsem na Střední pedagogické škole v oboru Výchovná a humanitární činnost a konečně se vrhla do zdravotnictví - VŠ jsem ukončila v oboru Ergoterapie a nastoupila do Domova pro seniory. O rok později se mi narodil první syn. Po mateřské jsem přemýšlela, co dál dělat, aby mě práce naplňovala a uspokojovala. Začala jsem uvažovat o sociální práci. Měla jsem v plánu při druhé mateřské v klidu dostudovat a mým snem byla samozřejmě práce v oboru. Pak ale přišla nabídka z této školy na pozici asistentky pedagoga. Tuto práci jsem nikdy nedělala a byla to pro mě výzva. Začátek byl pro mne velice náročný. Velmi pomalu jsem poznávala děti i dospělé a postupem času jsem zjistila, že neučím já děti, ale ony mě. Stále se učím být lepším člověkem, parťákem a koneckonců i lepší mámou. Učím se pracovat na vztazích, ačkoliv jsem si myslela, že "to prostě jinak nejde". Díky trpělivosti a bezmezné vstřícnosti zdejších dospěláků vím, že to jde, a dokonce mnohem lépe a s menšími ranami na duši. Díky, snad osudu, ale určitě všem ve škole, že můžu být součástí tohoto týmu.


Tereza Stachová - asistentka pedagoga ve II. třídě

Jako dítě jsem ráda psala, vymýšlela jsem si různé příběhy, které jsem uchovávala v tajném deníčku. Po střední škole jsem si vybrala ke studiu VOŠ Publicistiky, kde je český jazyk a psaný text prioritou. Deníčky jsou mojí součástí stále, i když své poslání již vidím trochu někde jinde.

Má cesta směrem ke školství byla poměrně dlouhá a klikatá. Vlastně mě k tomuto oboru přivedl až první syn, kterého považuji za svého nejlepšího "učitele". Díky péči o náročné a velmi kontaktní miminko jsem se začala zajímat o respektující styl výchovy a absolvovala jsem kurz laktační poradkyně. Věnovala jsem se hlídání dětí v rámci rodinného centra i v soukromé školičce, vedla pohybové kroužky a pomáhala jsem s organizací příměstských táborů. To už bylo jasné, že bych se ráda dětem a jejich vedení v oblasti vzdělávání věnovala i po rodičovské. Absolvovala jsem další rekvalifikační kurzy, tentokrát kurz pedagoga volného času a asistenta pedagoga. Velmi se mi líbí vize ZŠ Čachrov, tudíž jsem neváhala ani chvilku, když se naskytla příležitost získávat zde cenné zkušenosti jako asistentka pedagoga. 


Jana Hoogstraaten - třídní učitelka ve III. třídě

Shodou vícero životních okolností jsem na ukončené klatovské gymnázium navázala studiem školy ekonomického směru. Tomuto oboru jsem se hezkých pár let také věnovala. S plynoucím časem jsem nabyla cenné zkušenosti i v dalších profesích, jednou z nich byla pozice vychovatelky a asistentky pedagoga na základní škole. Celý život mi byla nejbližší práce s lidmi, práci s dětmi vnímám navíc jako vklad do celé společnosti. Vlastní mateřství mi pak přineslo potřebu hledat a poznávat cesty k výchově a vzdělávání dětí, které jsem do té doby neznala. I potřebu rozvíjet samu sebe. Možnost pracovat na čachrovské škole jsem proto nadšeně uvítala. Na škole, kde jsou důležitými hodnotami respekt, vzájemná důvěra, sebepoznávání a v neposlední řadě jedinečnost dětí. Velmi mě těší, že jsem se stala součástí tohoto pulzujícího seskupení dětí a dospěláků a těším se také na všechna dobrodružství, která společně zažijeme.

Marie Bauerová - asistentka pedagoga ve III. třídě

Jmenuji se Marie Bauerová a dělám asistentku ve třetí třídě. Pocházím z nedalekých Kunkovic, do Čachrova jsem chodila do školky a i celých devět let do školy, proto mám ke škole i svůj osobní vztah. Po základní škole jsem vystudovala Hotelovou školu v Plzni, tomuto oboru jsem se věnovala spíše při praxi ve škole a několik let při studiu brigádně v různých restauracích. Po ukončení studia v Plzni jsem pracovala v několika zaměstnáních, např. v sazkové kanceláři nebo jako operátor výroby. V těchto předchozích zaměstnáních jsem prakticky byla neustále v kontaktu s lidmi. Postupem času se mi narodily tři děti, chlapec a dvě holčičky, proto příležitost pracovat ve škole jsem uvítala s radostí, zvědavostí, očekáváním, protože je to pro mě úplně něco nového a zajímavého a i já se mám stále co učit. Myslím, že práce zde ve škole je výzvou a těším se na všechny dny, které zde prožiji. 


Lucie Šíchová - třídní učitelka IV. třídy

Vystudovala jsem učitelství angličtiny pro ZŠ a JŠ na MU v Brně, ale po přistěhování do Klatov jsem práci v oboru nesehnala. Pracovat jsem chtěla, a tak jsem své první cenné zkušenosti sbírala u japonské výrobní společnosti, kde jsem dostala spoustu důležitých životních lekcí, které dodnes ovlivňují můj pohled na to, co je důležité a co by měla škola dětem poskytnout, co je naučit. Nahlédla jsem zde nejen do jiné mentality lidí, ale především do svých vlastních možností a jak se mohu zlepšovat a najít zalíbení v tom, co dělám. Role rodiče byla další velkou výzvou ke změnám. Pochopila jsem záhy, že i zde potřebuji hledat nové možnosti a dále se rozvíjet. Za stěžejní považuji schopnost empatie a efektivní komunikace, ke kterým mi pomáhá respektující přístup a nenásilná komunikace. Nechtěla jsem se stát rodičem "kritikem systému vzdělávání", vrátila jsem se do školství, které jsem v podstatě nikdy úplně neopustila, protože mne bavilo pomáhat těm, kterým angličtina ve škole nešla, a hledat pro ně vhodné metody. Do výuky angličtiny jsem postupně zapojila principy Hejného matematiky a kritického myšlení, ve kterých jsem našla cestu k dovednostem, jež jsem sama postrádala při nástupu do svého prvního zaměstnání. Brzy jsem pocítila potřebu dostudovat si učitelství prvního stupně. Našla jsem se ve své práci a řekla bych, že v podstatě dělám, co jsem dělat vždy chtěla. 


Lenka Tomášeková - asistentka pedagoga ve IV. třídě

Vystudovala jsem Střední školu obor oděvnictví. Chvilku jsem se oboru věnovala, ale zjistila jsem, že můj cíl je někde jinde. Až díky svým dětem jsem zjistila, že mě práce s dětmi vlastně baví a když jsem dostala možnost zde ve škole, hned jsem ji využila. Doufám, že mě bude motivovat k dalšímu růstu.


Anna Krčmová - třídní učitelka V. třídy

Vystudovala jsem učitelství pro základní školy na ZČU v Plzni. Během tohoto studia jsem v rámci programu Erasmus navštívila krásnou zemi se vstřícnými lidmi, Belgii. Z Belgie jsem si odvezla nejen kousky vynikající čokolády, zážitky a zkušenosti, ale také moto "open mind". Toto moto mě provází celou mou 6letou praxí a 5letou mateřskou dovolenou s mými dvěma dětmi. Nyní na ZŠ Čachrov otevírám další kapitolu své praxe a předávání zkušeností a těším se, co nového nám tato spolupráce přinese.


Lucie Löffelmannová - asistentka pedagoga v V. třídě

Vystudovala jsem domažlické gymnázium a následně nástavbu ekonomického směru. Poté jsem začala pracovat v bankovním sektoru. V bankovnictví a pojišťovnictví jsem setrvala včetně dvou mateřských dovolených téměř 28 let. Po narození dcery s hendikepem jsem přehodnotila životní hodnoty, priority a začala se více zajímat o vzdělávání a výchovu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Ráda si v této oblasti dále rozšiřuji znalosti a mám několikaleté zkušenosti. Absolvovala jsem Studium pro asistenty pedagoga v KCVJŠ Plzeň a další kurzy a semináře. Před nedávnem jsem se zúčastnila akreditovaného semináře MŠMT - Matematika krok za krokem. Čachrovská škola má krásnou vizi, kde práce je současně posláním a ráda bych se podílela na této prospěšné činnosti a pomohla tak ke spokojeným, vzdělaným a šťastným dětem. Principům spolupráce s dětmi a rodiči důvěřuji. Mám ráda děti pro jejich bezprostřednost, upřímnost a lásku, kterou umí dávat. Věnovat se vzdělávání a výchově dětí mi dává velký smysl. Práce s dětmi mě baví a obohacuje mě. Velmi mě těší sledovat, jak správná motivace dítěte vede k jeho lepším výsledkům a chuti dále pracovat. Věřím, že nám to bude ve škole s dětmi vzájemně klapat.

Jan Mráček - školní asistent, učitel hudební výchovy a anglického jazyka

Střední škola mi pomohla si uvědomit, jakým směrem bych chtěl odvíjet svůj profesní život. Toužil jsem dělat něco pro lidi, společnost, být užitečný. Hnán touto touhou po vyšším smyslu a v zájmu hledání vlastní životní filozofie jsem se přihlásil na teologická a filozofická studia. Po studiích jsem pak 12 let působil v sociální oblasti. Práce s lidmi mě bavila, částečně mě formovala a dala mi určitý nadhled, za který jsem dnes vděčný.

Vedle výše zmíněného jsem se po 19 let věnoval práci s dětmi v rámci pořádání a vedení letních dětských táborů, víkendových akcí a tematických aktivit. Tato činnost byla umocněna narozením dvou vlastních dětí. Při řešení nástupu dětí do školy jsme si pohrávali s myšlenkou, učit děti doma, jež se postupně stala realitou. Učit se s naší starší dcerou v domácím prostředí mne nesmírně bavilo. Rád jsem vymýšlel způsoby, jakými předávat učivo srozumitelnou a zábavnou formou. Avšak s postupně rostoucí chutí dětí, zapojit se do školního kolektivu, přešly po 2 letech obě dcery na prezenční vzdělávání, čímž mi doma ubyli žáci a tato činnost mi začala chybět. Objevil jsem novou oblast, nové směrování, ve kterých toužím růst a rozvíjet se. Netrvalo však dlouho a objevila se možnost a s ní další výzvy, které v životě přichází, a já jsem za tuto možnost vděčný.

Ještě něco málo k hudbě. Lásku k hudbě jsem pociťoval od malička a tento vztah mne provází až doposud. Jako prvním mým "úhlavním přítelem" se stala kytara, na kterou mě učil, dnes již in memoriam, pan Milan Prášil, postarší pán, dlouholetý hudebník, milovník hudby a hry na kytaru. Učil mě svými bohatými zkušenostmi z praxe klasickou i moderní kytaru. Rád bych jej tímto se vzpomínkou a s poděkováním připomenul.

Moje oblíbené úsloví (tedy jedno z oblíbených): "Život bez hudby by byl omyl." (Friedrich Nietsche)


Lenka Kostolanská - vychovatelka ve školní družině, učitelka Pohybu a zdraví