NAŠE POSLÁNÍ 

Důvěra v děti

Jsme škola, která staví na vrozené zvídavosti dětí a touze se učit. Volbou přístupů a metod žáky vedeme k sebepoznávání a sebeřízení, tedy k samostatnosti a zodpovědnosti za své vzdělávání. Věříme v sílu vnitřní motivace a zároveň respektujeme různé úrovně vývoje jednotlivých dětí. Nedostatečnou vnitřní motivaci dítěte chápeme jako obrannou nebo zastírací reakci na nějakou dřívější zkušenost dítěte. Nepřistupujeme k motivaci vnější, ale usilujeme ve spolupráci s rodinou o vyřešení traumat a o nastolení cesty k budování motivace vnitřní.

Důvěra dětí

Důvěra dětí v nás dospělé je pro naši vzdělávací strategii klíčová. Pro žáky jsme partnery na jejich vzdělávací cestě. Pouze v důvěryplném a bezpečném prostředí se mohou všechny děti rozvíjet na své maximum a co nejefektivněji se připravovat na budoucí život. Věříme, že nejdůležitější je, aby z dětí vyrostli dobří lidé. 


NAŠE VIZE

přístupy a metody - hodnotová výchova - regionálno a ochrana životního prostředí

Naše škola se stane stabilní a v Plzeňském kraji uznávanou školou pro své přístupy a metody. Budeme mít smysluplný ŠVP postavený na nezbytných znalostech, dovednostech a kompetencích, který ovšem bude akcentovat osobnostní (morálně-volní) rozvoj dítěte.

Z průřezových témat se budeme specializovat na oblast ochrany životního prostředí reflektovanou zejména na regionální tematice CHKO a NP Šumava. Budeme využívat zdroje, které nám tento region nabízí (místní obyvatele, firmy, organizace, spolky, zajímavá místa...), aby výuka pro děti byla co nejnázornější a nejautentičtější. Využijeme genia loci, čímž částečně vyvážíme dojíždění nespádových žáků, kterých bude ve škole vždy drtivá většina, a na nichž škola je a bude existenčně závislá. 


PRINCIPY SPOLUPRÁCE S RODIČI

Rodiče a škola mají stejný cíl - výchovu a vzdělávání dítěte. Přesto se mohou jejich představy         o působení dítěte ve škole a o vzájemné spolupráci zásadně lišit.

Abychom předešli nedorozuměním, zklamáním nebo dokonce konfliktům, definovali jsme principy, jejichž respektování všemi zúčastněnými tvoří, věříme, dobrý základ pro fungující a udržitelnou spolupráci školy a rodiny.

Princip volby školy

Rodiče, kteří do naší školy zapíší své dítě, znají a akceptují naše základní směřování a naše specifika. Uznávají naše hodnoty a naši jedinečnost.

Princip hromadnosti vzdělávání

Rodiče, kteří do naší školy zapíší své dítě, chápou, že individuální potřeby jejich dítěte mohou být často řešeny pouze v kontextu celku, nikdy ne na úkor dítěte nebo dětí dalších.

Princip otevřené komunikace

Rodiče, kteří do naší školy zapíší své dítě, volí adekvátního komunikačního partnera podle situace. Individuální témata řeší přednostně s příslušným vyučujícím, až v druhé řadě s třídním učitelem,      v případě potřeby pak s ředitelkou školy. Celotřídní témata diskutují s třídním učitelem, celoškolní pak s ředitelkou školy.

Jsme přesvědčeni o tom, že rodiče je třeba "vtáhnout do hry" ještě před nástupem jejich dítěte do školy. Rodiče potřebují diskutovat o svých potřebách, přáních, představách a očekáváních, a to nejen se zástupci školy, ale také mezi sebou. Potřebují se navzájem podpořit, inspirovat, vyslechnout. Škola taková setkání rodičům zprostředkovává. 

Veškerá komunikace je postavena na vzájemné důvěře a partnerství, neboť... Rodiče a škola mají stejný cíl.


NÁŠ TÝM

V našem týmu je devět pedagogických pracovníků: 

Markéta Kotěšovcová - ředitelka školy, vyučující Aj

Co mi paměť sahá, vždycky jsem tvrdila, že budu učitelkou. Z pedagogické fakulty jsem ovšem po roce studia utekla na filozofickou. I tam se naštěstí dalo vedle oborové aprobace (v mém případě k anglistice

a germanistice) získat pedagogické vzdělání. Viděla jsem se jako středoškolská učitelka. 

Roční studijní pobyt v Německu (Marburgu a Jeno, nikdy nezapomenu) mě významně posunul nejen jazykově, ale i osobnostně. Dodnes ze zážitků a zkušeností té doby čerpám. 

Jako obrovské štěstí jsem vnímala možnost nastoupit hned po ukončení studií (psal se rok 2006) na gymnázium. Kantořina mě bavila, vysoká úroveň výuky mě nutila udržovat svou jazykovou vybavenost, důležitý pro mě byl výkon. 
Zvrat ve vnímání světa a poměrů v něm mi přinesla mateřská dovolená. Dříve opomíjené hodnoty nabraly na důležitosti. Svět se mi v hlavě ohromně zkomplikoval, neustále mi kladl nové a nové otázky, dával mi možnost výběru a chtěl, abych se sama rozhodla, naléhal, abych se učila novým věcem. Komunikace s rodinou a výchova vlastních dětí se ne vždy dařily bez problémů. Vzorce mezilidských vztahů vžité z dětství se mi začaly příčit. Chtěla jsem to jinak, ale netušila jak. "Zachránilo" mě respektující či partnerské pojetí postavené na rovnosti všech zúčastněných. Nabízená svoboda a nezávislost tu jde ruku v ruce s důvěrou a nutností převzít zodpovědnost za své činy. 
Po návratu na gymnázium po pětileté rodičovské pauze jsem brzy vycítila, že nejsem na správném místě. Spousta věcí, jichž jsem dřív byla součástí, mi přestala dávat smysl. Změna byla nevyhnutelná. 

Vést malou rodinnou školu je pro mě výzva. Výzva, kterou si užívám, která mě naplňuje                       a dennodenně obohacuje. Přeji naší škole dlouhá léta a široké úsměvy dětí a žáků překračujících její práh. 

Lucie Šíchová - třídní učitelka 1. třídy

Vystudovala jsem učitelství angličtiny pro ZŠ a JŠ na MU v Brně, ale po přistěhování do Klatov jsem práci v oboru nesehnala. Pracovat jsem chtěla, a tak jsem své první cenné zkušenosti sbírala u japonské výrobní společnosti, kde jsem dostala spoustu důležitých životních lekcí, které dodnes ovlivňují můj pohled na to, co je důležité a co by měla škola dětem poskytnout, co je naučit. Nahlédla jsem zde nejen do jiné mentality lidí, ale především do svých vlastních možností a jak se mohu zlepšovat a najít zalíbení v tom, co dělám. Role rodiče byla další velkou výzvou ke změnám. Pochopila jsem záhy, že i zde potřebuji hledat nové možnosti a dále se rozvíjet. Za stěžejní považuji schopnost empatie a efektivní komunikace, ke kterým mi pomáhá respektující přístup a nenásilná komunikace. Nechtěla jsem se stát rodičem "kritikem systému vzdělávání", vrátila jsem se do školství, které jsem v podstatě nikdy úplně neopustila, protože mne bavilo pomáhat těm, kterým angličtina ve škole nešla, a hledat pro ně vhodné metody. Do výuky angličtiny jsem postupně zapojila principy Hejného matematiky a kritického myšlení, ve kterých jsem našla cestu k dovednostem, jež jsem sama postrádala při nástupu do svého prvního zaměstnání. Brzy jsem pocítila potřebu dostudovat si učitelství prvního stupně. Našla jsem se ve své práci a řekla bych, že v podstatě dělám, co jsem dělat vždy chtěla. 

Michaela Baumlová - třídní učitelka 2. třídy

Vystudovala jsem učitelství pro 2. stupeň ZŠ - obor francouzština a hudební výchova. Díky své vlastní rodičovské zkušenosti jsem se začala zajímat
o partnerský přístup k dětem. Absolvovala jsem kurz Respektovat a být respektován, který zcela změnil mou představu o tom, jak má vypadat škola, její cíle
a metody.

Doplnila jsem si vzdělání o učitelství 1. stupně. Absolvovala jsem kurz kritického myšlení a několik letních škol Hejného matematiky. 

Díky dětem doma i ve škole jsem se ocitla na celoživotní cestě, která mě inspiruje a nesmírně obohacuje. Děkuji za to. 


Kristýna Novotná - třídní učitelka 3. třídy

Od střední školy jsem moc chtěla pracovat ve farmaceutickém průmyslu, a i při studiu učitelství chemie a biologie jsem měla úmysl zběhnout na vědeckou stranu. Naštěstí během studia přišly praxe, které mě přesvědčily, že se chci pohybovat v pedagogickém světě. V průběhu prvních let učení na druhém stupni jsem začala zjišťovat, že nejsem ztotožněná s klasickým systémem většiny škol. Začala jsem se postupně zajímat o strategii Líného učitele, o vnitřní motivaci dítěte, až jsem došla i ke svobodným školám a jejich ideologii. Pochopila jsem, že pomocí odměn a trestů děti nikdy nedosáhnou tak vysoko, jako když je my, dospělí, budeme opravdu respektovat. 
I z tohoto důvodu jsem velmi vděčná, že se mi naskytla možnost pracovat na této respektující škole. Moc se těším na nové obohacující zážitky.  

Ondřej Lorenc - třídní učitel 4. třídy

Častokrát jsem se v životě zastavil a přemýšlel kam dál. Uvažoval jsem nad tím, co bych dělal 
v životě rád, na práci s dětmi jsem myslel už dlouho. Vždy jsem se ale vydal jiným směrem. Rozhodl jsem se hledat práci v tomto oboru a vážím si toho, že mám možnost být členem týmu právě na takové základní škole, jakou je škola v Čachrově. Pro pedagogickou práci mám chuť 
a nadšení. Představuje pro mě nejen možnost dětem něco předat, ale vzájemné obohacení a můj vlastní rozvoj. Nepochybuji, že každé dítě mě obohatí a něco naučí, stejně jako já mohu udělat to samé pro něj.  

Helena Dlouhá - třídní učitelka 5. třídy

Odmalička jsem se chtěla stát učitelkou. Vždycky jsem měla ráda školní prostředí a ráda se vzdělávala. Bavily mě všechny předměty. Na základní škola jsem milovala především matematiku a fyziku. Na gymnáziu jsem naopak propadla literatuře, dějinám a umění. Nakonec jsem se rozhodla setrvat v humanitních vědách a vystudovala jsem český jazyk a výtvarné umění. Exaktní vědy jsou mi ale také stále blízké. Od roku 2018 působím na Základní škole Čachrov. Učím především vyšší ročníky. Upřednostňuji partnerský přístup výuky. Stále se však vzdělávám a děti  samy mě učí spoustu nového. Učení a osobnostní rozvoj beru jako výzvu.


Veronika Beranová - asistentka pedagoga ve 3. třídě

Odmala jsem chtěla pracovat ve zdravotnictví. Několikrát mi osud ukázal, že moje profesní cesta nebude úplně jednoduchá. Odmaturovala jsem na Střední pedagogické škole v oboru Výchovná a humanitární činnost a konečně se vrhla do zdravotnictví - VŠ jsem ukončila v oboru Ergoterapie a nastoupila do Domova pro seniory. O rok později se mi narodil první syn. Po mateřské jsem přemýšlela, co dál dělat, aby mě práce naplňovala a uspokojovala. Začala jsem uvažovat o sociální práci.  Měla jsem v plánu při druhé mateřské v klidu dostudovat a mým snem byla samozřejmě práce v oboru. Pak ale přišla nabídka z této školy na pozici asistentky pedagoga. Tuto práci jsem nikdy nedělala a byla to pro mě výzva. Začátek byl pro mne velice náročný. Velmi pomalu jsem poznávala děti i dospělé a postupem času jsem zjistila, že neučím já děti, ale ony mě. Stále se učím být lepším člověkem, parťákem a koneckonců i lepší mámou. Učím se pracovat na vztazích, ačkoliv jsem si myslela, že "to prostě jinak nejde". Díky trpělivosti a bezmezné vstřícnosti zdejších dospěláků vím, že to jde, a dokonce mnohem lépe a s menšími ranami na duši. Díky, snad osudu, ale určitě všem ve škole, že můžu být součástí tohoto týmu.

Zdeňka Sejpková - asistentka pedagoga v 5. tříde


Vždy jsem chtěla pomáhat lidem a pracovat s dětmi. Vystudovala jsem vysokou školu - obor sociální a charitativní práce. Poté jsem několik let pracovala s lidmi s postižením. Po mateřské dovolené, když jsem se rozmýšlela, kam nastoupit do práce, bylo mi nabídnuto pracovat jako asistentka pedagoga na ZŠ Čachrov. Neváhala jsem. Pracuji v milém prostředí, s lidmi, kteří se co nejvíce snaží, aby děti dostaly to nejlepší. Je to prostředí, kde velkou roli hraje vzájemný respekt, trpělivost a tolerance. Prostředí, ve kterém se cítím dobře a vím, že jdu správnou cestou jak
v pracovním, tak rodinném životě.


Martina Matějková - vychovatelka ŠD, učitelka MŠ


Už od školky bylo mým vysněným povoláním učitelka. I proto po maturitě mé kroky směřovaly na pedagogickou fakultu - obor Učitelství pro I. stupeň ZŠ. Po roce studia se mi narodil první syn a já studium přerušila, po narození dvojčátek ukončila. Právě v této době jsem začala přemýšlet
o výchově, jak to zvládnout tak, abychom se všichni respektovali, uměli si naslouchat a společně komunikovat. Po narození posledního syna už jsem tušila, že se ke studiu nevrátím. Avšak po mateřské dovolené, když jsem se rozmýšlela, kudy povede má profesní cesta, objevila se nabídka na práci školní asistentky a vychovatelky ŠD na Čachrově. Směr a přístup, kterým škola jde, mě ihned nadchl a je mi velkou inspirací, jak v pracovním, tak osobním životě. V současné době působím jako učitelka ve zdejší mateřské škole a vychovatelka školní družiny. Jsem šťastná
a vděčná, že mohu být součástí čachrovské školy a jejího kolektivu.