Výlet na Čertovo jezero

Druhý zářijový týden počasí přímo vybízelo k výletu do přírody. Vybrali jsme tedy nejteplejší a nejslunečnější den a ve středu ráno jsme vyrazili spolu s I. třídou vláčkem na Čertovo jezero. Cílem bylo užít si posledních letních teplot a lépe se vzájemně poznat. Výpravu tvořilo 5 dospělých - Markéta, Lenka, Kája, Helča a já, 21 dětí a 2 psi.

Vybaveni spoustou jídla a s dostatečnými zásobami vody, jsme vyrazili vstříc dobrodružstvím. Na začátku ČD otestovaly naši trpělivost, neboť nás nechaly 45 minut čekat ve vlaku. Nás ale z míry nevyvedly. Důkladně jsme naplnili bříška a povídali jsme si. Když už nám byla dlouhá chvíle, pustili jsme se do četby Pohádek ze šumavských lokálek. Pak se náš vláček umoudřil a mohli jsme vyrazit. Pro některé z nás to byla úplně první jízda vláčkem v životě, takže to byla vážně UDÁLOST :-).

Když jsme vystoupili na Špičáku na zastávce, čekala nás další velká výzva. S batůžky na zádech bylo třeba vyšlapat obrkopec nahorů - neuvěřitelné, jak je ta sjezdovka dlouhá a prudká:-). Velký pes to vyběhl hned několikrát (aneb jak unavit psa v co nejkratším čase :-)), malý pes si v půlce lehl, ale když mě viděl, bylo jasné, že to stejně bude muset vyjít sám. Děti šlapali jak o život. Zkrátka nakonec jsme byli nahoře a spokojeně jsme obhlíželi krajinu. Zbytek cesty už byla brnkačka a měli jsme i dost prostoru ke kochání se šumavskou přírodou.

U jezera jsme se vyhřívali na kamenech, ti akčnější z nás kameny přeskakovali a občas se více či méně namočili :-). Ti nejakčnější se dokonce koupali. Dobře, byl to pouze Karton... Všichni jsme se zde naobědvali, děti si pohrály a dospělí zrelaxovali.

Při zpáteční cestě jsme sledovali závodníky na kolech, jak sjíždějí ten šílený krpál. Kluci v čele s Kájou fascinovaně zírali. My holky jsme trochu trnuly a kroutily hlavami nad tím, jak je možné něco takového sjet a zůstat nezraněn :-).

Nazávěr jsme uspořádali závody v běhu děti versus psi. No Malvína se na to vykašlala rovnou a sedla si do hlediště :-). Karton dal dětem docela náskok, ale stejně je nakonec předběhl :-). Má prostě dost natrénováno. Všichni jsme si při tom užili ale velikou legraci.

Zpáteční cesta vlakem byla o poznání tišší než cesta ranní. Byli jsme všichni dost unavení :-).

Těšíme se na další společný výlet. Snad někdy brzy...