4. den aneb je tu pátek

Ráno naši prvňáčci přijeli sami bez doprovodu rodičů či starších dětí. Věnovali jsme tomu ranní kroužek, zjišťovala jsem si pocity a jak poznají, kde mají vystoupit. Byli spokojení, každý má svůj způsob.
Ani poslední den jsme nezaháleli! Volali jsme s pastýřem Ondrou na kamarádku Olivii, co bydlí přes kopec, a děti samy usoudily, že nám to volání už jde lépe. Ani se nedali zviklat, když jsem volala jinak, než ukazovala naše "přísná palička" (mně ta přísnost prostě nejde, i když se dětem líbí, když se o to snažím).

Využili jsme toho, že jsme byli sami a vytáhli jsme flétničky, na konci dne si i trochu zazpívali. Také jsme si přečetli příběh plný písmenka O a děti četli z obrázků, učili jsme se básničku..

Snad nejvíce nás dnes bavila matematika, protože děti postavily, co chtěly, a pak jsme si o jejich stavbách (zatím bez pravidel) povídali. Měli jsme zde sochu, větroně, Rubikovu kostku, srdíčko, zámek Klenová (přesná slova autora), ....

Stavitelství si prostě nejen plně užívali, ale i spolupracovali ....

A příští týden nás opět čeká hraní si, dumání, volání a vytváření ...